úterý 15. listopadu 2016

První a poslední deka

Na Prague Patchwork Meetingu jsem si koupila tento panel s šicími motivy. Už tehdy jsem si říkala, že bych z něj mohla zkusit deku, že bych si tím ulehčila trochu práci a nedělala bych nějaké velké patchwork dílo. Na spodní stranu jsem použila růžové minky s vytlačovanými srdíčky. Velikost je taková podivná, není vůbec dle zákonitostí, jak by se deky měly šít- dělala jsem vše podle kusu minky, které jsem si asi před půl rokem koupila. Ale deka je pro mě tak akorát velká.

No ale obávám se, že to byla moje první a zároveň poslední deka. Musím říct, že mě šití tak obrovské masy látek a výztuhy vůbec nebavilo. Pořád mi ta tíha padala dolů, ruce popíchané od špendlíků. U toho jsem si uvědomila, jak moc obdivuji práci patchworkářek a jak je to pro mě opravdu nepochopitelné, že dokáží tak velkou deku ještě proquiltovat. Vidím hodně nedostatků, ale i tak se mi deka líbí a budu si jí užívat u televize :) Líbí se mi hodně ty šicí motivy a růžová barva k tomu. Jsem ráda, že jsem si šití deky zkusila, ale jak říkám, zřejmě naposledy.






4 komentáře:

  1. Je nádherná a princezně moc sluší :))))

    OdpovědětVymazat
  2. Terezko, lepší je deku lemovat, tato varianta je dle mého názoru při té velikosti otročina. Jednu celominkovou, ale z pruhů jsem takto šila a nikdy více. Takže to by ti ulehčilo. Prošívání je opravdu těžké a člověk to na těle cítí a to já nejsem žádná frajerka oproti ostatním, které i volně quiltují. Deky mě baví nebo by mě bavily, kdybych měla více času, ale nebaví mě sendvič. U jednoho, kde jsem měla zespodu minky z více dílů, tak to mě ničilo, to byly hodiny a hodiny než jsem to srovnala.
    Ale máš ji pěknou. Zapomeneš a zkusíš znovu. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Je nádherná. Taky si myslím, že zkusíš znovu. Já teda nikdy nešila s minky. Měla bych strach z toho, že se to při šití tahá. Sendvič je pakárna. Prošívání taky. Ale potom ta radost za to stojí. A co se týká lemování, to je potom skoro za odměnu.

    OdpovědětVymazat
  4. Na první pokus krásná. Já jsem taky u první deky potila krev (a to jsem nešila s minky, to by byla také má poslední). Výsledek mě tehdy nadchnul a ten pocit, že jsem to dokázala... a už jsou na světě další dvě a tím nekončím. Věřte mi, je to závislost ;)

    OdpovědětVymazat